Nový měsíc- kniha online

Předmluva

19.03.2001 14:45
  Měla jsem pocit, jako bych se lapila do takové té děsivé noční můry, kdy člověk musí utíkat, utíkat, až mu praskají plíce, a přitom nedokáže přinutit tělo, aby se hýbalo dostatečně rychle. Jak jsem se prodírala tím netečným davem, připadalo mi, že mám nohy stále pomalejší a pomalejší, ale...

1.- Oslava

19.03.2001 14:47
  Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla – v takovém tom oslepujícím jasném slunci, jaké v mém novém domově v deštivém městečku Forks ve státě Washington nikdy...

2.- Stehy

19.03.2001 14:48
  Carlisle byl jediný, kdo zůstal klidný. V jeho tichém, rozhodném hlase byla znát staletí zkušeností lékaře z pohotovosti. „Emmette, Rose, odveďte Jaspera ven.“ Tentokrát se Emmett neusmíval, jenom přikývl. „Tak pojď, Jaspere.“ Jasper se marně snažil vymanit se z Emmettova ocelového sevření,...

3.- Konec

19.03.2001 14:49
  Ráno jsem si připadala absolutně příšerně. Špatně jsem spala; ruka mě pálila a bolela mě hlava. A mou náladu zrovna nespravilo, jak nevzrušený a odtažitý výraz měl Edward ve tváři, když mě rychle políbil na čelo a vyskočil z mého okna. Bála jsem se, že v době, kdy jsem byla ponořená do...

4.- Proubouzení

19.03.2001 14:51
  Čas plyne. Dokonce i když se to zdá nemožné. I když každý pohyb vteřinové ručičky bolí jako tepot krve pod modřinou. Plyne nerovnoměrně, v podivných záškubech a táhlých obdobích klidu, ale plyne. I pro mě. * * * Charlieho pěst dopadla na stůl. „Tak dost, Bello! Pošlu tě domů.“ Vzhlédla jsem...

5.- Podvodnice

19.03.2001 14:53
  „Bello, můžeš si dát volno, jestli chceš,“ nabídl mi Mike, ale oči měl upřené stranou, na mě se nepodíval. Přemítala jsem, jak dlouho už to takhle trvá, aniž jsem si toho všimla. Bylo vleklé odpoledne u Newtonových. V tu chvíli byli v obchodě jenom dva pravidelní zákazníci, podle hovoru...

6.- Přátelé

19.03.2001 16:33
  Motorky jsme nemuseli nijak zvlášť schovávat, stačilo, že jsme je prostě dotlačili do Jacobova přístřešku. Billy se na vozíku sám nedokázal pohybovat po nerovné zemi, která oddělovala garáž od domu. Jacob okamžitě začal první motorku – tu červenou, určenou pro mě – rozebírat na součástky....

7.- Opakování

19.03.2001 16:34
  Nebyla jsem si jistá, co tu k čertu dělám. Snažila jsem se vrátit se k té mrtvolné otupělosti? Stal se ze mě masochista – zalíbilo se mi utrpení? Měla jsem jet přímo do La Push. S Jacobem jsem se cítila mnohem, mnohem zdravěji. Tohle však rozhodně nebyl rozumný nápad. Přesto jsem pokračovala...

8.- Adrenalin

19.03.2001 16:36
  „Tak fajn, kde máš spojku?“ Ukázala jsem na páku na levém řidítku. Uvolnit sevření byla chyba. Těžká motorka se pode mnou zakymácela a hrozilo, že mě srazí na stranu. Popadla jsem znovu rukojeť a snažila se udržet motorku ve vzpřímené poloze. „Jacobe, mně to nestojí,“ stěžovala jsem si. „Ale...

9.- Třetí kolo

19.03.2001 16:48
  Čas začal poskakovat vpřed rychleji než předtím. Škola, práce a Jacob – ačkoliv ne nutně v tomto pořadí –, to bylo jasné a snadné schéma, kterého jsem se držela. A Charliemu se splnilo jeho přání: už jsem nebyla zoufalá. Samozřejmě že sebe samu jsem úplně neoblbla. Když jsem se zastavila,...

10.- Louka

19.03.2001 16:58
  Jacob nezavolal. Když jsem mu volala poprvé, vzal mi to Billy a řekl mi, že Jacob je stále v posteli. Vyptávala jsem se ho, chtěla jsem se ujistit, že ho vzal k lékaři. Billy mi odpověděl, že to udělal, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem mu tak docela nevěřila. Příští dva dny jsem...

11.- Kult

19.03.2001 16:58
  Pokaždé, když jsem otevřela oči do ranního světla a uvědomila si, že jsem přežila další noc, bylo to pro mě překvapení. Když překvapení pominulo, rozbušilo se mi srdce a dlaně se mi potily; nemohla jsem pořádně dýchat, dokud jsem nevstala a neujistila se, že také Charlie přežil noc. Jasně...

12.- Vetřelec

19.03.2001 16:59
  Vytřeštila jsem oči strachy, ačkoliv jsem byla tak vyčerpaná a zmatená, že jsem si nebyla ještě jistá, jestli jsem vzhůru, nebo spím. Ozvalo se další škrábání na okno provázené tím samým tenkým vysokým zvukem. Zmatená a nemotorná ospalostí jsem se vymotala z postele k oknu a cestou jsem se...

13.- Rodina

19.03.2001 17:01
  Krčila jsem se vedle Jacoba a moje oči pátraly v lese po dalších vlkodlacích. Když se objevili, kráčejíce mezi stromy, nevypadali tak, jak jsem očekávala. V hlavě mi utkvěla představa obrovských vlků. Tohle byli jen čtyři opravdu velcí polonazí kluci. Znovu mi připomněli bratry, čtyřčata....

14.- Rodina

20.03.2001 10:01
  Krčila jsem se vedle Jacoba a moje oči pátraly v lese po dalších vlkodlacích. Když se objevili, kráčejíce mezi stromy, nevypadali tak, jak jsem očekávala. V hlavě mi utkvěla představa obrovských vlků. Tohle byli jen čtyři opravdu velcí polonazí kluci. Znovu mi připomněli bratry, čtyřčata....

15.- Tlak

20.03.2001 10:02
  Ve Forks byly znovu jarní prázdniny. Když jsem se v pondělí ráno probudila, ležela jsem pár vteřin v posteli a vstřebávala ten pocit. O loňských jarních prázdninách mě taky honil upír. Doufala jsem, že tím nezakládám nějakou tradici. Už jsem si začínala zvykat na to, jak to v La Push chodí....

16.- Paris

20.03.2001 10:04
  V tu chvíli jsem hlavou narazila na hladinu. Jak dezorientující. Byla jsem si jistá, že se potápím. Proud mě nechtěl pustit. Narážel mě na další skály; ostře, rytmicky mě bily do zad, vytlačovaly z mých plic vodu. Řinula se ven v ohromujícím množství, z pusy a nosu mi tekly úplné dravé...

17.- Návšětva

20.03.2001 10:07
  Nepřirozeně klidná a bílá, s velkýma černýma očima upřenýma do mého obličeje, čekala moje návštěva zcela bez pohnutí uprostřed chodby, krásná nad všechno pomyšlení. Na vteřinu se mi roztřásla kolena a málem jsem upadla. Pak jsem se na ni vrhla. „Alice, ach, Alice!“ zavolala jsem, jak jsem do...

18.- Pohřeb

20.03.2001 10:09
  Spěchala jsem dolů po schodech a rozrazila dveře dokořán. Samozřejmě to byl Jacob. I když Alice neviděla, nebyla hloupá. Jacob stál asi šest kroků ode dveří, nos nakrčený odporem, ale jinak byl jeho obličej hladký – jako maska. Neobalamutil mě; viděla jsem, jak se mu slabě třesou...

19.- Závod

20.03.2001 10:11
  Nasedly jsme do letadla pár vteřin před odletem a pak začalo skutečné mučení. Letadlo líně sedělo na rozjezdové dráze, zatímco letušky se procházely – tak zvolna – uličkou a poplácávaly tašky v úložných prostorách nad hlavami cestujících, aby se ujistily že jsou bezpečně uložené. Piloti se...

20.- Wolterra

20.03.2001 10:12
  Začaly jsme prudce stoupat do kopce. Silnice byla čím dál ucpanější. Jak jsme se dostaly výš, auta začínala být tak blízko u sebe, že mezi nimi Alice nedokázala bezpečně kličkovat. Zpomalily jsme a plížily se za malým hnědým peugeotem. „Alice,“ zasténala jsem. Hodiny na palubní desce jako by...

21.- Rozsudek

20.03.2001 10:14
  Stáli jsme v jasně osvětlené, ničím pozoruhodné hale. Zdi byly špinavě bílé, na podlaze koberec v průmyslově šedé. Po stropě byla rovnoměrně rozmístěná obyčejná čtverhranná fluorescenční světla. Bylo tu tepleji, za což jsem byla vděčná. Tato hala mi připadala velmi neškodná po šeru ďábelsky...

22.- Let

20.03.2001 10:16
  Demetri nás nechal ve vesele honosné recepční místnosti, kde žena jménem Gianna stále zaujímala své místo za nablýskaným pultem. Ze skrytých reproduktorů cinkala radostná, neškodná hudba. „Neodcházejte, dokud se nesetmí,“ varoval nás. Edward přikývl a Demetri spěchal pryč. Zdálo se, že...

23.- Pravda

20.03.2001 10:18
  Měla jsem pocit, že jsem spala hrozně dlouho – tělo jsem měla ztuhlé, jako kdybych se za celou tu dobu ani jednou nepohnula. Mysl jsem měla omámenou a pomalou; v hlavě mi závratně vířily podivné, barevné sny – sny a noční můry. Byly tak živé. Děsivé i nebeské, všechno smíchané dohromady v...

24.- Hlasování

20.03.2001 10:19
  Neměl radost, to bylo z jeho tváře jasně patrné. Ale bez dalšího dohadování mě vzal do náruče a zlehka vyskočil z okna. Přistál s minimálním nárazem, jako kočka. Bylo to trochu výš, než jsem si představovala. „Tak dobře,“ řekl a hlas mu vřel nesouhlasem. „Jdeme.“ Vysadil si mě na záda a...

Epilog-Smlouva

20.03.2001 10:21
  Téměř všechno se vrátilo k normálu – tomu dobrému normálu před Edwardovým odchodem – v kratším čase, než bych věřila, že bude možné. V nemocnici přivítali Carlislea zpátky s otevřenou náručí a ani se nenamáhali skrývat svou radost, že se Esme život v L. A. tak málo líbil. Díky testu z...